Je načase se taky představit- KDO VLASTNĚ JSEM? 

Jsem máma 3 dětí- dvojčat a jednoho "jedináčka". 

Dvojčátka se narodila předčasně císařským řezem. A nebylo to zrovna jednoduché, bylo tam ještě pár "ale"- rozštěp tvrdého a měkkého patra a vrozená ortopedická vada nožky. 

Měsíc jsme strávily v nemocnici.. tedy strávily. Holky strávily, já jsem s nimi byla na nedonošeneckém oddělení až posledních 14 dní. Do té doby jsem byly rozdělené. A tak jsem si prošla obdobím nekonečného odsávání ve dne v noci v pravidelných intervalech tak, abych jim mohla nosit moje mléko a abych pracovala na dostatečném zvýšení laktace- aby mléko stačilo pro obě.

Prošla jsem si okamžikem, kdy mi jedna starší sestřička 2. den po porodu řekla, že nemá cenu odsávat, že tam stejně ještě nic není. Že mám počkat, až se prsa nalijí sama.. Tenkrát jsem už nějaké informace měla, věděla jsem, jak kojení funguje, že je prostě POTŘEBA ZAČÍT HNED! I přes to si dodnes pamatuji, jak mě věta vykolejila. Když mi vlastně odborník řekl, že prostě nemá cenu odsávání ani zkoušet, že tam prostě nic není. Málem jsem tomu uvěřila. I přes veškeré informace, které jsem měla, i přes to, že jsem s odsáváním sama tajně začala, i přes to jsem málem uvěřila, že je nejlepší nedělat nic a jen čekat... Až...

Naštěstí pak přišla jiná sestřička, která mě dotáhla k inkubátorům a řekla, ať sedím, koukám na holky a začnu odsávání zkoušet.. Že každá kapka dobrá. Tak jsem teda šla. Ještě s tou předchozí větou v hlavě, že to je stejně k ničemu...Ale já nakonec odsála 20 ml! I přes to, že podle původních informací vůbec nemělo cenu! Ta druhá, hodná sestřička, na mě úplně koukala a říkala, jak je to super, že to holkám hned dá. Tenhle okamžik byl naopak můj největší hnací motor a povzbuzení. Odsávala jsem fakt poctivě, během dne i během noci! Nařizovala jsem si budíčky i v noci s rozestupem 3 hodin..Od té doby vím, jak je to strašně důležité. Podpořit, navést, dát tomu šanci a HLAVNĚ NEHÁZET FLINTU DO ŽITA! Brát to tak, že šestinedělí je období, kdy se kojení velmi dynamicky vyvíjí. A obzvlášť po porodu. To je tělo připravené téměř okamžitě reagovat na každý impuls. ALE MUSÍ TEN IMPULS PŘIJÍT A MUSÍ BÝT MÍŘENÝ DOBRÝM SMĚŘEM.

Bůhví, jak by to s naším rozkojením bylo, kdyby ta hodná a podporující sestřička nestřídala směnu...Díky tomu, že jsem začala věřit, že nejsem marná a že to půjde a na odsávání intenzivně makala. Brzy jsem odsávala tak dvojnásobek, než holky na den potřebovaly. Domů z nemocnice jsem odcházela s dětmi plně kojenými a se zásobami několika litrů zmraženého mléka 

Naše začátky s příjmem mléka byly také složité- sestřičky holky krmily pomocí sondy (nosíkem do žaludku). O nějakém sání nebo přikládání nemohla být vůbec řeč. Dalším "posunem" byla lahvička. Úspěch vůbec byl, když holky vypily 5 nebo 10 ml z lahve! Kojení bylo v nedohlednu.Na kojení jsme začaly pracovat a cca 14 dní od porodu. První přiložení vůbec nic. Pak přišel klobouček. S tím také nic. Až při dalších kojeních, které však byly povoleny "ob krmení"- což znamenalo každých 6 hodin se s kloboučkem povedlo zase těch 5, max 20 ml. Plné kojení (avšak pořád s kloboučkem) se nám povedlo až po dalším týdnu, tedy 3 nebo skoro 4 týdny od narození. Klobouček jsme odložily po dalších 1-2 měsících. 

Díky této komplikované cestě našich dvojčátek jsem se naučila nejen spoustu praktických dovedností, ale také to, že za kojení stojí bojovat a stojí za to hledat cesty a způsoby k dosažení plného kojení bez jakýchkoli "pomůcek" a dokrmů. A že ani předčasný porod, ani císařský řez, ani vzájemná separace a ani vrozená vada..

Nic z toho nemusí znamenat, že kojení nepůjde.... 

Ta vize a naděje je ta nejlepší podpora, kterou může žena po porodu dostat. Různé rady, tipy a triky, to je už jen taková ta doplňková část, která k naplnění té vize pomůže. 

Proto radím, najděte si ve svém okolí někoho, kdo Vás vždycky podrží nad vodou a kdo Vám vždy připomene, že nic není ztraceno a že je cesta ven. A pokud nikoho takového v okolí nemáte, najděte si odborníka, svou laktační poradkyni (třeba mě :D), která Vás bude umět ve správný okamžik podržet a podpořit. Uvidíte, že pak všechno půjde mnohem snadněji 

V. Ch.